Jak jsem potkal knihu – 25 let Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci

Rukopisy, knihtisk, knihy, knihovny nabízejí nekonečná dobrodružství. Záznam symbolem, obrazem, písmem nabyl podoby zhmotnění ducha. V rodící novověké Evropě knihtisk a zhmotnění slova otevřely stavidla renesanci i reformaci. Tištěné výnosy monarchů či zákoníky řídily budoucí kroky našich osvícených předků. Knihy současně zažívaly osudy Johanky z Arku, když byly po všechna staletí a i ve dvacátém století páleny, ničeny, vyřazovány. Tato knižní autodafé neskončila. Konkurence elektronických nosičů, která má rozhojňovat možnosti příklonu k literatuře – krásné i odborné – má své sekundární dopady. Ze své praxe vysokoškolského učitele humanitních oborů znám příklady, kdy si studenti a dnes absolventi nekoupili či nevlastnili ani jedinou knihu. Dle jejich slov – knihu v podobě kodexu, a to nehovořím o ušlechtilé podobě knižní bibliofilie – nepotřebovali (a nepotřebují), rozumí se vlastnit ji, těšit se s ní a z ní.

Má slova nemají být povzdechem, ale konstatováním v té optimistické poloze – kolik že budoucích možností se otevírá pro vydavatelské domy, které vytrvají. Pomohu si příkladem (československého) českého leteckého průmyslu. Ti, kteří vytrvali, patří ve světě stále k nejlepším. K tomu nejlepšímu po dvacáté stolí náležela česká kniha, česká typografie, česká knižní obálka – a česká literární scéna. Ještě druhé (a stačí) srovnání. Česká výtvarná moderna byla a je žádaným zbožím – především v posledních desetiletích. Byla stejně tak dobrá až výborná i v čase svého vzniku, jen obecné společenské docenění přišlo později. Jinými slovy česká výtvarná moderna není stále lepší a lepší, stále dražší a draží, ale jen dohání a srovnává evropské a světové ceny.

A bude ještě cennější. Předcházející slova a naše kniha? Dar shůry – knihtisk vedl k počátkům veřejných knihoven, k šíření vzdělanosti a k důvěře v rozum. Čtyři sta padesát let jedné z raně novověkých knihoven, univerzitní knihovny v Olomouci (1566), dnes Vědecké knihovny v Olomouci, si připomínám v letošním roce. A dvacet pět let značky Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci taktéž v roce 2016. Když měla mladá univerzitní knihovna dvacet pět let a připusťme, že se sešli její duchovní otcové, a psal se rok 1591, měli důvod k bilancování, k radosti nad započatým a vykonaným dílem. Ti starostlivější a snad i vzdělanější s nedůvěrou a obavami vzhlíželi k blížícímu se novému sedmnáctému století, které zničí Evropu, země Koruny české i Olomouc v třicetiletém konfliktu. Ale kniha je zde a přežila.

Na svět ji pomáhá i Vydavatelství Univerzity Palackého. V pohledu české vysokoškolské/univerzitní konkurence velmi dobře, ba výborně. Bezesporu je to zásluhou autorského korpusu, ale co zmůže autor, nemá-li partnera v podobě vydavatele? Je skutečností, že i v České republice existují vysokoškolská pracoviště, která nemají svá vydavatelství. Jistě je nemusí mít každý. V mém pohledu k univerzitám přirozeně náleží jako náš přirozeně nejbližší – jak již jsem řekl – partner.

Dokonce i odpůrci či kritici vydavatelských jednotek při vysokých školách jsou ochotni ve slabých chvílích připustit (objektivní) realitu, že při sledování bodových hodnocení ve všemožných tabulkách, jsou na tom lépe ty ze škol a univerzit, které disponují vlastním vydavatelským domem. A když už je nám nejhůře – instituci i autorovi – máme svého vydavatele, který nám v mnoha podobách pomůže! Takové je Vydavatelství Univerzity Palackého. Pomáhá a chrání, třebaže to nemá v logu. A především – skrze vlastní vydavatelský dům ze střední Evropy oslovujeme svět, tak jak v dávaném šestnáctém a sedmnáctém století Collegium Nordicum a univerzita oslovovaly do té doby neznámé kraje.

Bez patosu, jedná se stále o misijní práci. Drobnou, každodenní, se starostí – jak bude? Ti zkušení praví, že dobré dílo se rodí v nejistotě a bolesti. O tom může vyprávět krásná i odborná literatura. To jsou ona nekonečná dobrodružství rukopisů, knih, knihoven a vydavatelských domů. Je otázkou času a překlenutí úbytku obecného vzdělanostního niveau, které bude i na univerzitách zřejmě ještě chvíli klesat, kdy bude opět a ještě více ceněna vlastní vydavatelská činnost. Je-li toto přáním některých škol, pak olomoucká univerzita je ve výhodě – má své vydavatelství, má svou značku made in, která je v orchestru vysokoškolských vydavatelských pracovišť dlouhodobě kladena za příklad hodný následování. Navíc je i v dobré společnosti, vždyť sem náleží s Karolinem.

Natolik dobré zprávy. Univerzity však vznikaly pro studenty, ne naopak. Vyjádřením této skutečnosti je, že veřejnoprávní vysoké školy a univerzity jsou stále financovány skrze studenty. Otázka zní, jak dostat knihu ke studentům, jak dosáhnout toho, aby si někteří alespoň jednu zakoupili, těšili se s ní a z ní. Je-li výborné vydavatelství (a to je), je-li výborný autor (a takoví jsou), zkusme nejen výstavu k dvacátému pátému výročí, povyšme toto výročí imperativem – jsme takoví, jaký máme vydavatelský dům. Vezměme studentky a studenty kteréhokoliv oboru podívat se do vlastního vydavatelského domu, jak se tvoří kniha. Může být pro budoucno mimořádně užitečným být u porodu knihy a potkat svou knihu.

Ivo Barteček / Katedra historie FF UP v Olomouci

Text publikovaný v katalogu a ve zkrácené podobě přednesený u příležitosti zahájení výstavy „25 let

Vydavatelství Univerzity Palackého“, Vlastivědné muzeum v Olomouci, čtvrtek 8. září 2016